Co o sobě tak napsat...

Nebudu sem psát takový ty srdceryvný články o tom jak jsem odmala chtěla strašně moc psa a nemohla ho mít, i když uznávám, že tak to bylo i u nás doma. Táta měl alegrii na psí chlupy, bydleli jsme v podkroví bez výtahu, šest pater několikrát denně jsou na psí klouby zátěž a podle mámy jsem neměla dostačující věk. Ovšem když jsme se s mámou přestěhovaly do vlastního, první co jsem chtěla do nového bytu nebyl ani tak nábytek, jako pes. A tak mi ho tedy povolila.

Proč westíka? 

Když se mě zeptáte, proč jsem si vybrala zrovna westíka, tak odpověď zní: nevim! Sama jsem nedávno přemýšlela, jak jsem přišla zrovna na westíka a fakt upřímně nevim.Našla jsem inzerát pí. Jančarové z Družce, která nabízela jednoho pejska westíka bez PP na prodej. Bylo to v létě 2005. Dojeli jsme si pro Akima, vše šlo hladce, byla jsem šťastná. Pak ale přišlo 21.10.2005. Moje štěňátko mi umřelo. Diagnóza: vrozená vada, plné břicho zvětšených jater. Ten den, byl to pátek, jsme ho jeli pohřbít na chalupu. Pokračovali jsme do Vidochova, kde měla paní chovatelka Šárka Šimková posledního, půlročního westíka z vrhu A na prodej. A tak se k nám dostal Arčík, neboli Acheron Nepean River. Začátky s ním pro mě byly strašně těžký. Pořád jsem chtěla zpátky Akima a Arčík byl ze dvora, co se vzhledu týče zanedbaný, divoký zvíře, který nikdy nebylo v ruchu velkoměsta. Nakonec jsme to zvládli. :)

Proč Borderku?

Postupem času jsem totálně propadla agility a celkove kynologii. Ale někteří majitelé westíků mi dají za pravdu, že s westíkem, nebo lépe - s teriérem to jde těžko. Mají svojí hlavu a tak mě Arčík stál tolik nervů a chuti to vzdát, že jsem to dodneška nevzdala a nevzdám. :D Začala jsem přemýšlet o plemeni, se kterým se mi bude lépe pracovat, nebo spíš které bude chtít pracovat se mnou. Začalo to na jaře v roce 2008, když jsem si občas zkusila zatrénovat s Daiky (Daiquiri Brown Aibara), měla jsem jasno. Pak ale nastal druhý problém, jak to doma nadhodit, že jako druhý pes.. Následovalo tisíce hádek a tisíce slz ale všechno bylo k ničemu. Na táboře mi pak pomohl jediný člověk, David Plicka, ano potlesk prosím. :) Sám má borderku, a je to bývalý manžel Katky Ošmerové (majitelka Daiky), takže byla Daiky i napůl jeho. Nalil do mámy pár piv a ona nakonec kývla. :D Druhý den tedy zase tvrdila, že to jako neplatilo, ale... :) Věděla jsem, že můžu začít hledat chovatelské stanice.

Chtěla jsem hnědou, nejlépe ee-red borderu a nevěděla jsem o nějaké genetice ani kulový. Proto jsem si naivně myslela, že ze spojení hnědé feny a ee-red psa se jedna z těchto barev musí trefit. V kontaktu s chovatelkou Renatou jsem byla už v srpnu 2008, daleko před háráním, krytím a celým procesem...nemuselo se to povést, ale já věděla, že tady se mi moje Bree narodí. Budgie to celé napínala. Začala hárat o dva měsíce později, než měla. Po krytí následovalo dlouhé čekání na potvrzení březosti a ještě delší čekání na porod. Mezitím se v mnoha stanicích rodily krásný hnědý fenečky ale já čekala, až co Budgie. 20. května 2009 mi zapípala kolem šesté ráno sms. Budgie porodila krásných pět štěňátek. Všechna černo-bílá. V tu chvíli se i můj svět zahalil do černo-bílé barvy a já jen napsala Renatě, že napíšu odpoledne, jestli si některou holčičku vezmeme nebo ne. Následoval nejdelší den ve škole v mym životě. :D Bylo to šílené dilema. Ale byla jsem za chvíli rozhodnutá, že když tedy černá, tak Black Bree bude super jméno. A pak mi došla ještě jedna zpráva od Renaty, že po umytí štěňátek zjistila, že jedna holčička je tricolorní. Jako jediná odlišná z vrhu? Jo, to je moje Bree, narodila se pro mě a na poslední chvíli se snažila zbarvit do té hnědé, jen to nestihla. Hehe. :)) A tak jsem odpoledne napsala dlouhý mail a na stránkách se hned objevilo zadaná.

To je celý ten dlouhý příběh, jak se Jana k Westíkovi a k Bordelce dostala. :) S barvou tento příběh ještě neskončil, nakonec jsem totiž zjistila, že Bree není ani tricolorní, nýbrž dark-sable. Na bonitaci v Žižicích nám to pan posuzovatel potvrdil, že je to zcela evidentní a tak mám čtvrtou dark-sable borderku v ČR. Je výjimečná, je úžasná, je moje. :)

Postupem času jsem začala uvažovat o pořízení další borderky. Bree měla stále větší a častější problémy s nohama, nakonec i se zády a čas prostě neúprosně letí. Moc jsem si zamilovala Keena od Irči Kochové ale po peripetiích, co s ním měla, se stále nemohla rozhoupat k bonitaci a uchovnění. Seznámila mě s Nikčou Turečkovou, která Keenem chtěla nakrýt svojí Bessy z Vysokého újezda. Otcem jejího prvního vrhu se nakonec měl stát Joe, neboli Awesome of Magic Borders. Chtěla jsem po Keenovi, chtěla jsem až po státnicích, proto jsem se rozhodla stát se majitelkou jedné s prvních Ninulandů, a to nakonec bez Keena a s datem narození 19.11.2014. Datum mých státnic byl květen 2015. :D Po zkušenostech jsem chtěla pracovní spojení, chtěla jsem trikoloru a když jsem se před Vánocemi jela do Zlína na tu svojí další borderku podívat, Ready na mě čekala už za dveřmi. :) A tak jsem se dostala ke třetímu psovi, ke svojí Picince. :)