Víkend plný zkoušek v Mariánských Lázních __________fotky, video: Bree

...aneb doslova diskovíkend...

Do Mariánek se těší snad každý Forťák, je to už tradice, letos jsme tam my skalní byli už po čtvrté po sobě. Vždy je průběh takový, že pátek proprší a sobota a neděle jsou slunečné, krásné dny. Letos tedy počasí zradilo. Přes týden se krásně povrch vysušil, ale v pátek v noci spadlo tolik vody, že se závody musely přesunout na písečnou pláž. Díkybohu za ní, protože travnatý plac byl celý pod vodou. Tentokrát závody pískala Alice a zkoušky A3 byly teda děs běs. Nezaběhnutelné parkury v sobotu nedal nikdo, druhý zkouškový dva týmy. Alice tak vyhrála na plné čáře, takže měla jistě několik dní poté silné deprese, z tolika diskvalifikací... :D

Takto neúspěšný víkend jsme s Bree snad nikdy neměly. Do tabulky jsme si nepřispěly ani jediným bodem, všechny běhy, kromě sobotního jumpingu na 23.místě, skončily diskvalifikací. Hrůza. První běh byl ke všemu hrozný v tom, že spadlo snad šest latěk. Myslela jsem, že je to novým povrchem a ještě nenabytou kondičkou po rekonvalescenci. Sobota se však v tomto duchu nesla celá. Nakonec však shozených latěk bylo míň a míň, Bree se snažila a diskytak patřily mně, kromě snad jednoho, kdy povel ke mně nebyl tak silný, jako vcucnutí špatné díry tunelu.

Letos jsme natáhli další Forťáky, bylo nás tak na tři stany okolo parkůru, které ale zůstaly stát po první klouby ve vodě, takže je stejně nikdo neobýval. První můj letošní pobyt na intenzivním sluníčku mi vytvořil supr spálení, takže i ve vaně vypadám, jako bych byla oblečená. Super! :D

Jo, a rezignovala jsem na odložení.. :D Nebo jako ne, ale teď ho nějakou dobu vynechám, v tréninku ho zkusím vypilovat a někdy ho možná vrátím i do závodu. Ovšem musím říct, že jsem byla sama překvapená, jak mi letmé starty začaly vyhovovat. Pokud jsem někdy odložení dosáhla, došla jsem na pozici, na kterou jsem potřebovala, ale skončilo to čekáním, než mě Bree doběhne a až potom následným odpíchnutím a rozeběhem. Takhle jsem dva kroky před ní a do pohybu se dostanu okamžitě, takže jsem se sama divila, že je to vlastně lepší a mám dojem, že líp všechno stíhám. A to pominu to, že jdu na start v psychické pohodě, soustředěná na běh a ne na to, jestli mi zůstane na startu, když vim, že nezůstane.. :D

Každopádně to byla velká zátěžovka po dlouhé době - dvoudenní závody, na kterých jsme se poctivě rozehřívaly, protahovaly a udržovaly tak svaly, kolena i klouby v kondici. Dostaly jsme tak ten nejlepší dárek v podobě fyzické (tudíž i psychické) pohody, bez kulhání a to je ta jediná důležitá výhra. :)