Jarní pohár Václava a Kutnohorský groš

...aneb závodní maraton a Forťáci jsou blázni

I tak se dá nazvat nápad, jet na závody dva dny za sebou na druhý straně republiky. Ne dobře, zas tak hrozný to nebylo, alespoň já si to myslím. Kutná Hora je blízko, Plzeň sice na druhou stranu a značně dál, ale zvládli jsme to dobře. Dokonce jsem i obě cesty v pět ráno odřídila a vrátili jsme se ve stejným počtu, jako jsme odjížděli. Jupí. :D

Plzeň

Závody v Hoře byly naplánované dřív, než Plzeň ale věděla jsem, že do Plzně pojedu stoprocentně. Krom supr rychlé organizaci, okamžitým výsledkům a laťkám na střední výšce taky kvůli Bruníkovi, neboli Bruno Doll Budgerigar, náš brácha. Bruník závodil poprvé a s Bree zrovna na startu. Po lehkých výhružkách jsem přemluvila Zdeňka, který měl na starost startovní listinu, abychom neběžely první, takže jsme běžely druhý. Supr! :D Před náma byl právě Bruník, takže Budgerigárovci začali celé závody. Bree to šlo dobře, neboť střední výska skokovek je pro nás ok a tak v jumpingu neshodila ani jednu. Škoda, že jsem víc nezařvala, aby nevlítla do nesprávného tunelu, byla by to bedna jak vyšitá.. V LA1 jsem jí to opět zkazila já, neboť jsem jí pozdě vypustila z áčka a chytly jsme odmítačku a pak čůza jednu laťku dala. Takže VD, ale vzhledem k nejrchlejšímu času z toho bylo 2.místo! Agility open byl stavěn slečnou Vostrou, která zde byla na hospitaci. Její parkur byl zajímavý, ale mě se tedy moc nelíbil. Lomy z dálky na áčko a z houpačky na skočku, kde se dalo snadno zakopnout o slalom, který byl kolmo k houpačce mi přišly zbytečné. Celé to bylo takové přehnaně technické, ale tak nějak divně technické.. Nakonec jsme to zvládly, žádný DIS, bohužel jsem si naplánovala otočku před slalomem, na kterou jsem ale úplně zapomněla, neb jsem u houpačky myslela na to, že budu potřebovat kapesník... :D Arčík byl s námi, ale nepřihlašovala jsem ho, protože byl už přihlášený do Hory a dva dny za sebou nemá rád. Počasí bylo ale skvělé, tak si alespoň zarelaxoval a trochu se snažil opálit, když je po té zimě zase bílý.

Kutná Hora

Na tyto závody nás dotáhla Míša, lákala na krásný cvičák a dobrou organizaci a měla pravdu. Cvičák opravdu luxusní, mezi lesy, kde když lesem projdete, vidíte chrám sv. Barbory, takže vlastně v centru. Nejvíc asi všichni budeme vzpomínat na naprosto l-u-x-u-s-n-í polní kuchyni, tak skvělý nakládaný hermelín jsem jedla prostě jen v Kutné Hoře. Ale teď již k běhům. Tentokrát pískala naše milá Alice, která si na nás vyloženě smlsla. Open byl první běh, nepřišel mi tedy vůbec jednoduchý, ale nakonec se to dalo. Vedení přes překážku (lávku), které jsem od nějakých zkušenějších závodníků očekávala, jsem se bohužel nedočkala, nikdo si na něho netroufnul, každopádně máme alespoň další typ na sekvenci na trénink. :) LA1 - krásná lehká trať, pouze jedno křížení, jinak na jednu ruku. Říkala jsem si hned na začátku, že je to tak lehké, až to bude těžké a měla jsem pravdu. Bree vlítla do druhé díry tunelu, než měla, není mi však moc známo proč. :D Bylo mi to líto zezačátku, ale pak jsem si říkala, že by z toho V stejně nebylo, neb čůza zase shazovala. Uznávám, že tentokrát byly laťky na max, ale stejně. No, nevadí. SA2 bylo vélmi zajímavé. Parkury ze závodů už si povětšinou nemaluju, ale tendle se mi tak líbil, že jsem si ho do deníčku zaznamenala. Arčíka jsem nastartovala na úplně nového plyšáka, kterého jsem kdysi koupila v kině a bylo to super!!! Po slalomu se rozeběhnul jak ďas, po lávce jsem měla naplánované křížení, ovšem když jsem viděla, jakou vervou naběhl nahoru, už jsem věděla, že je to ve hnoji, neboť skočí zónu a už jsem to neměla šanci nějak pořešit. Škoda ještě té laťky, co skopnul, bylo z toho VD a 4.místo. A poslední jumping, taky zapeklitý-slalom končící u ústí tunelu byl pro mnohé problém. Bree proběhla, skosila tentokrát skočku i s bočnicí, čehož jsem si všimla až na videu, ale tak..tento běh jsem brala za další do sekce: na trénink společného soužití na parkuru. :D Arčík i třetí běh běžel rychle, začuměl se sice za pásku, když běžel slalom a vypadl, ale jinak luxusní-skoro jsem mu nestačila! Hehe. :) V součtech mu to dalo 3.místo, za které jsme dostali naprosto bombový obří koláč a groš v krabičce, ale ten koláč...mmm. Pro představu jeho velikosti: dostali jsme ho v neděli, jím ho k snídani, dnes je čtvrtek a stále mám na další dva dny v lednici. :D

Závěrem jsem velice spokojená. Bree přes svojí závratnou rychlost je dost ovladatelná a pozoruje (nebo se alespoň snaží) kam se snažím zmateně ukazovat. Skokovou gymnastiku intenzivně procvičujeme, těším se, až začne přinášet první ovoce. A Arčík? Stačí nacházet správné palivo a je z něj opravdový sprinter!!!